Aktuální situace, kdy MagicBox těsně po sobě posílá do obchodů DVD a BD s (tragi)komedií Ecce homo Homolka (1969) Jaroslava Papouška, je doslova vzorovou ilustrací zcela zmatečných poměrů, které před několika lety vyvolal Národní filmový archiv svým nesmyslným rozhodnutím rozmělnit fungující proces restaurování českých klasických filmů vytvořením jejich neplnohodnotné odnože absurdně nazvané "digitalizovaná verze". Zdánlivě podobnými nápisy na obalu zcela zmatený kupec totiž logicky nabyde dojmu, že na obou discích je obrazově i zvukově totožná verze Papouškova filmu, přičemž nic nemůže být vzdálenějšího pravdě - čerstvě dolisované a do obchodů rozvezené DVD, nesoucí označení "remasterovaná verze", totiž vzniklo už v roce 2016, zatímco premiérové BD má na přebalu nápis "nově digitalizovaný film" a nabízí verzi, která měla premiéru loni na karlovarském festivalu. Laickým uživatelům často splývající pojmy "remasterovaný", "digitalizovaný" a "restaurovaný" ve skutečnosti mají zásadně odlišný význam. "Restaurování" je (přes všechny tuzemské vášnivé spory i leckdy podivné výsledky) vcelku striktně definovaný proces, jehož výsledkem by měl být (za vynaložení velkých finančních částek a stovek hodin složité práce znovuvytvořený) film v kvalitě, odpovídající původnímu záměru jeho tvůrců v čase jeho kinopremiéry, zatímco několik posledních let souběžně probíhající "digitalizování" (a ještě o pár let starší "remasterování") jsou pojmy zcela vágní, pod něž lze ukrýt téměř cokoliv (od jen drobného vylepšení letitého mizerného přepisu, třeba jen nějakým automatickým softwarem, přes nový přepis z kvalitnější kopie až po tak důkladnou práci se zdrojovým materiálem, že výsledek je svou kvalitou v některých aspektech s "restaurováním" srovnatelný či mu alespoň blízký). Každopádně platí, že v případě tzv. "remasterování" starších českých titulů, které ve většině případů probíhalo už zhruba před deseti lety, byly rozdíly mezi původní DVD-edicí (obvykle pocházející z časů kolem roku 2005) a novým "remasterem" minimální a protože pozorovatelnější vylepšení bylo patrné obvykle jen u titulů, jejichž původní edice měla obzvlášť otřesnou kvalitu, vyplatí se (obzvlášť dnes) být vůči všem "remasterovaným" verzím velmi obezřetný. A ještě pro pořádek - v aktuálně do obchodů dodané várce dolisovaných "remasterovaných" DVD jsou kromě Papouškova nejslavnějšího filmu též snímky Panna a netvor (1978) Juraje Herze, Léto s kovbojem (1976) Ivo Nováka, Prázdniny pro psa (1980) Jaroslavy Vošmikové, Princ a Večernice (1978) Václava Vorlíčka a Vrchní, prchni (1980) Ladislava Smoljaka.