•   "Adaptace románu Maggie O´Farrell Hamnet (SkyShowtime) nahlíží na život Williama Shakespeara z neobvyklého úhlu – skrze postavu jeho ženy Agnes a její osobní tragédii v podobě předčasné smrti syna Hamneta. Dojemné rodinné drama stojí především na výkonu Jessie Buckley. Druhý film Vojtěcha Strakatého Na druhé straně léta (HBO) zachycuje skupinu dívek nacházejících se na půl cesty mezi mládím a dospělostí. Pozvolna plynoucí, lehce mysteriózní drama vnímavě zachycuje unikavost a melancholičnost přechodových životních fází." V DOK Revue se objevilo zářijové "vydání" pravidelné rubriky na filmové téma ´Nenechte si ujít´ Martina Šrajera. Více tady.
       •   "449 Kč, 549 Kč a 599 Kč. To je trojice cen, za kterou jste si v posledních týdnech mohli zajít na jeden jediný snímek do jednoho jediného sálu v kině IMAX. Snímek Christophera Nolana ´Odyssea´ skutečně startoval svou pouť v 70MM IMAX kopii za necelých 450 Kč, poté společnost Cinema City (potažmo IMAX) vycítila, že by na snímku mohla díky zvýšenému zájmu utržit více peněz, a tak cenu zvedla o stokorunu. Ani to však nestačilo a ještě v průběhu toho samého nasazení zvedla částku až na necelých šest stovek za projekci nehledě na místo v sále." O prudkém zdražení cen vstupenek na projekce v IMAXu napsal ve Filmtoro Petr Semecký. Více tady.
       •   "Godard každopádně neměl v úmyslu použít Bardot, na jejíž výplatu putovala polovina z milionového rozpočtu filmu, jen jako laciný sex symbol a producenti filmu byly zděšeni, když viděli finální sestřih, v němž se Bardot nesvlékla. Trvali na tom, že se ve filmu musí objevit nahá. Když šlo o BB, bylo to zahalení, nikoliv nahota, co působilo skandál. Godardovi však studiové požadavky vnukly nápad. Tradiční postelovou scénu točit nechtěl, ale experimentální ano. Tak vznikl úvodní trikolorní rozhovor v posteli i formálně mimořádný, dvouminutový úsek, který roztíná a pozastavuje bytovou hádku a dává postavám vydechnout: vidíme montáž nahé Camille, vzpomínek a flashbacků na uplynulé chvíle vztahu za voice-overu obou manželů, přičemž se jako refrén opakuje Paulova obava: ´To, že by mě Camille opustila, by byla katastrofa. Teď se ta katastrofa stala´." Moraviovskou adaptaci Pohrdání (Le Mépris, 1963) Jeana-Luca Godarda připomněl v Moviezone Tomáš Krause. Více tady.
       •   "Ačkoli film neobsahuje explicitní politické narážky, reprezentuje jasné vymezení vůči dobovým estetickým konvencím a pokrytecké morálce. Ztvárnění chtivého duchovního Graciána, nábožně upjaté babičky i otevřenost vůči tabuizovaným tématům iniciace a sexuality narážely na oficiální požadavky tehdejších kulturních institucí. Po premiéře na podzim roku 1970 sklidil snímek ve stranickém tisku ostrou kritiku za přehnanou vyumělkovanost a odtrženost od potřeb socialistického diváka. Na rozdíl od ´Žertu´ sice neskončil v pomyslném trezoru, ale režim se snažil bránit jeho šíření za hranicemi (mimo jiné zrušením účasti na festivalu v Sydney v roce 1971). V zahraničí si však film přesto našel své publikum a postupně získal status kultovního díla." Digitalizovaná verze snímku Valerie a týden divů (1970) Jaromila Jireše má za sebou světovou premiéru na festivalu v Benátkách. Více tady.

     V této "vzpomínkové" rubrice samozřejmě nemůže chybět pravděpodobně nejpitomější text, který jsem kdy na Zóně publikoval. Vznikl v roce 2005, kdy jsem týden co týden dodával "dévédélogické" sloupky do týdeníku Reflex a v jednom z těch úplně prvních jsem okomentoval tehdy čerstvý nápad společnosti Levné knihy rozjet vlastní DVD-řadu a vydávat v ní za stokorunu Bergmanovy i jiné artové filmy. Že jsem se při psaní textu nazvaného ´Ingmar ze sekáče´ ukázal jako příšerný prognostik pochopíte okamžitě po jeho přečtení, a to ještě k dokreslení mých charakterových vlastností přiznávám, že závazek z (níže citované) předposlední věty jsem nikdy nesplnil, i když je mi dodnes, například na zdejším diskuzním fóru, s gustem připomínán.

INGMAR ZE SEKÁČE.  Že hlavou zeď neprorazíš? V Levných knihách, v DVD-vydavatelství s nejpodivnějším jménem na světě, dávnou pravdu odmítají slyšet. Logika vydávání artových titulů je však krutá - náklady na výrobu jsou stejné jako u hororu či porna, cílová skupina kupců ale dvacetkrát menší (znáte snad ve vašem paneláku ještě někoho, kdo by si koupil ´Stalkera´, a to i kdyby k němu byl přiložen slevový kupon na zájezd za krásami Kolymy?), a tak se handicap dohání vyšší cenou. V Levných knihách zauvažovali jinak - když Bergmanů prodají víc než porna, vydělají i při minimálním zisku z každého disku. A jak to zařídit? Stlačením ceny na samu mez uvěřitelnosti. Minulý týden vydaná ´Podzimní sonáta´ je tak už pátým Bergmanovým DVD za baťovských 99 korun, a to k ´Sedmé pečeti´, ´Lesním jahodám´, ´Mlčení´ a ´Fanny a Alexanderovi´ přibydou i ´Šepoty a výkřiky´ a ´Scény z manželského života´. Kupodivu, za "kilo" dostanete vše důležité - film v originálním formátu a se slušnými titulky. Že je technická kvalita, řečeno kulantně, průměrná? Že chybí bonusy? Že po vydání druhého titulu grafik zešílel, a tak si obaly prohlížejte raději jen z boku? To jsou jen pihy na kráse úžasného vydavatelského počinu... Na rovinu ale přiznám, že v životaschopnost projektu příliš nevěřím. Marketingová strategie nákupu ´hlava-nehlava´ mohla fungovat, když si návštěvník Levných knih vybíral jen mezi ´Gappou´ a ´Sedmou pečetí´ (nadšen cenou bral oba, i když tušení o tom, co kupuje, měl jen u ´Gappy´), nejsem si ale jist, zda sáhne i po dalších Bergmanech, dostatečně vystrašen diváckou zkušeností s tím prvním. (Přitom je jasné, že každého disku se při ceně 99 korun musí prodat pěkných pár tisíc jen na pokrytí nákladů.) A abych dal i něco vsázku - dopočítá-li se DVD-řada z Levných knih časem k dvacítce titulů, exemplárně se pokusím prorazit svou nedůvěřivou hlavou zeď firemní prodejny na Václaváku. A věřte mi, že rád.

     Zanedlouho uplyne už deset let od chvíle, kdy Národní filmový archiv připravoval (a následně i podepsal) s americkou společností Janus Films smlouvu o distribuci třiceti klasických českých filmů v zámořských kinech a jejich následném vydání na DVD a BD společností Criterion. Smlouva tehdy vyvolala velká očekávání, jak vzhledem k tradiční péči, kterou proslulý Criterion svým titulům věnuje, tak kvůli avizovanému rozšíření "katalogu" českých filmů dostupných na nosičích v té nejvyšší kvalitě. Dekáda od podpisu "kontraktu" je určitě vhodným momentem k bilanci, tedy pro soupis toho, co Criterion ze seznamu (v kompletní podobě je dostupný tady) dosud vydal. Není toho bohužel mnoho - na DVD a BD s criterionským logem totiž od roku 2017 do letoška vyšly pouze snímky Démanty noci (Diamonds of the Night, 1964) Jana Němce, Spalovač mrtvol (The Cremator, 1969) Juraje Herze a Sedmikrásky (Daisies, 1966) Věry Chytilové, poslední z nich před čtyřmi lety. Ve skutečnosti ovšem Criterion vydal v tomto období českých filmů šest - v roce 2020 poslal do obchodů i DVD a BD-boxy Three Fantastic Journeys by Karel Zeman, obsahující restaurované verze snímků Cesta do pravěku (Journey to the Beginning of Time, 1955), Vynález zkázy (Invention For Destruction, 1958) a Baron Prášil (The Fabulous Baron Munchausen, 1961) Karla Zemana, jenže ty nebyly součástí smlouvy mezi NFA a Janusem, neboť práva k Zemanovým filmům vlastní jeho dědici.

     "Wylerův snímek je oceňován především pro svůj realistický pohled, svět policistů rozhodně nevykresluje černobíle. Kirk Douglas ztělesňuje v podstatě antihrdinského detektiva, zatvrzelého puritána, který s nikým nesoucítí - jak se ukáže, tak ani s vlastní ženou. Přesto všechno si ale nemohu neklást otázku, proč je ´Detektivní příběh´ řazen mezi filmy noir? Hned po pár minutách každý musí uznat, že na něm vlastně nic noirového není. Maximálně (hodně bagatelizovaný) fakt, že hlavní hrdina během jednoho dne ztratí všechno, co měl. Spíše než film noir je prostě Wylerův snímek dramatem z policejního prostředí, ale zatraceně dobrým," napsala před dvaceti lety Jana Bébarová na žánrově specializovaném blogu Film noir o snímku Detektivní příběh (The Detective Story, 1951) Williama Wylera. Na čtyři Oscary (včetně nejlepší režie) a tři Zlaté glóby (včetně nejlepšího dramatu) nominovaný film vyšel přičiněním Paramountu na DVD s českou podporou už v roce 2005, čtyři roky byl ale k dispozici jen na zahraničních e-shopech, protože MagicBox ho do tuzemské distribuce krátce uvedl až v roce 2009. Letos v říjnu se reedice mnoho let vyprodaného disku do tuzemských obchodů přičiněním téhož distributora vrátí, tentokrát s dvousetkorunovou cenovkou a poprvé vložená do nového českého obalu.

     •   Tři ze čtyř samostatně režírovaných celovečerních filmů Hynka Bočana ze šedesátých let (Nikdo se nebude smát, Čest a sláva, Pasťák) jsou dostupné na DVD, u čtvrtého si bohužel zájemci musí vystačit jen s řídkým uváděním na veřejnoprávních kanálech. Právě ten, černobílou adaptaci knihy Vladimíra Párala Soukromá vichřice (1967) s Pavlem Landovským v hlavní roli, odvysílá v neděli 13. září večer stanice ČT art.
       •   Jeden z oblíbených českých filmů z přelomu století, retro-muzikál Rebelové (2001) Filipa Renče, vyšel na DVD nedlouho po premiéře v kinech a o sedm let později se opakovaně prodával i v "pošetce" na novinových stáncích. Premiéra ve "vysokém rozlišení" ho čeká letos na konci října, kdy BD s Rebely pošle do obchodů MagicBox.
       •   Na Zóně již před časem avizované (společností Disney připravené) UHD s oscarovým snímkem Společnost mrtvých básníků (Dead Poet´s Society, 1989) Petera Weira se v říjnu v tuzemské distribuci objeví ve dvou provedeních - kromě dražší varianty ve steelboku půjde do prodeje i ve standardní "plastové" variantě.
       •   První český film, který se po třiceti letech dostal do soutěžního programu festivalu v Cannes, se dočká premiérové DVD-edice. Road movie Karavan (2025) režisérky a scenáristky Zuzany Kirchnerové, která byla v Cannes uvedena v debutové sekci ´Un Certain Regard´, vydá na konci září ve Francii na disku s originálním českým zvukem a francouzskými titulky tamní společnost Les Alchimistes Films.
       •   Film Jana Svěráka Pět švestek (2026) měl v multiplexech tragickou návštěvnost, následující nasazení v menších sálech a mimo Prahu ho ale postupně posouvalo až na dnešní druhé místo v průběžném žebříčku nejnavštěvovanějších českých filmů roku 2026. Snímek, jehož návštěvnost brzy překoná hranici 150 tisíc diváků, rozveze do obchodů na DVD a BD v polovině října MagicBox.

     Kompletní bilanci na všech typech nosičů s českou podporou vydaných filmů, které režíroval Clint Eastwood, jsem na Zóně poprvé nabídl před šesti lety (tady), kdy slavil devadesátiny a protože před rokem se dožil (polo)jubilea dalšího, inspirovalo mě to k její aktualizaci s doplněním disků vydaných v následujících pěti letech (tady). Protože Eastwood režíroval čtyřicet filmů a ve více než šedesáti si zahrál, objevují se různé dolisy či reedice disků s jeho jménem či fotografií na přebalu v tuzemské distribuci takřka v pravidelných intervalech, už dlouho se ale nestalo, aby jich do prodeje vstoupilo deset naráz. Přesně k tomu dojde letos na začátku října, kdy MagicBox vrátí do obchodů desítku letitých warnerských a paramountských DVD, lišících se od jejich původních edic z počátku století novým (a poprvé českým) obalem. Nevím zda náhodou či cíleně byly vybírány tak, aby polovinu z nich tvořily ty Eastwoodem režírované a druhou ty, v nichž si "jen" zahrál, každopádně jde ale o spíše zapomenutelný výběr z Eastwoodovy filmografie. Zatímco pětici titulů, kterou Eastwood režíroval, tvoří snímky Železný stisk (The Gauntlet, 1977), Bojové nasazení (Heartbreak Ridge, 1986), Pravda zabíjí (True Crime, 1998), Vesmírní kovbojové (Space Cowboys, 2000) a Krvavá stopa (Blood Work, 2002), v pětici "herecké" je vedle filmů Kellyho hrdinové (Kelly´s Heroes, 1970) Briana G. Huttona, Stahující se smyčka (Tightrope, 1984) Richarda Tuggleho, Nikdy neprohrát (Every Which Way But Loose, 1978) Jamese Fargoa a Vždycky zvítězit (Any Which Way You Can, 1980) Buddyho Van Horna i eastwoodovská žánrová kuriozita, muzikálový western Paint Your Wagon (1969) Joshuy Logana, který v časech svého prvního tuzemského uvedení před téměř třiceti lety společnost HCE prodávala pod názvem ´Natřete svůj vůz´.

     V právě končícím týdnu nebyl v obchodech na DVD k nalezení žádný ze "Zónou sledovaných titulů".
     V příštích sedmi dnech na DVD nevychází nic zaznamenáníhodného.
     A disky "ve vysokém rozlišení"? Zatímco v minulém týdnu se na BD objevila digitalizovaná verze filmu Ecce homo Homolka (1969) Jaroslava Papouška (MagicBox), týden příští je co do ohlášených zajímavých BD a UHD-premiér zcela plonkový.

     •   "Wong Kar-wai si mě vybral už jako etablovaného kameramana a chtěl se mnou pracovat. Moje pozice v této spolupráci byla odlišná. Do jisté míry jsem si mohl dělat, co chci. Měl jsem větší svobodu, kterou jsem se snažil nezneužívat. Zpočátku se mě pořád na něco ptal a nevypadal z mých rozhodnutí nadšeně, ale cítil jsem, že mu mohu oponovat. Když si mne vybral, vybral si mne i s mým přístupem k práci. S každým projektem se snažím naučit něco nového a to lze jedině, pokud riskujete a měníte svůj přístup k jistým situacím. Například pro film ´Padlí andělé´ chtěl, aby detaily tváří byly až nadpozemsky zvláštním způsobem krásné. Rozhodl jsem se, že je zkusím natočit na 6,5mm objektiv, který je známý tím, že lidské tváře spíš deformuje. Nakonec se z toho stal jeden z poznávacích rysů tohoto filmu a na podobnou optiku jsme natočili skoro polovinu scén." Rozhovor s tchajwanským kameramanem Markem Lee Ping-bingem zveřejnil Filmový přehled. Více tady.
       •   "Středověká tvrz Klokočín, která stojí u Maletic poblíž Protivína, se stala základem pro filmový Roháček, sídlo loupeživého Kozlíka. Filmaři tam dostavěli rozsáhlé dekorace nádvoří. Režisér František Vláčil zamířil také na Šumavu. Klíčovou lokalitou byl Mrtvý luh, rašeliniště u soutoku Teplé a Studené Vltavy, jehož pustá krajina se na plátně objevila v části filmu nazvané Černoháj a také v zimních scénách. Filmaři využívali i Jezerní slať a okolí Kvildy, kde natáčeli hluboké šumavské hvozdy a boj mezi Kozlíkovými lidmi a královským vojskem." Natáčecí lokality Vláčilovy Markety Lazarové (1967) připomněl na webu Českého rozhlasu Petr Kubát. Více tady.
       •   "Podle časopisu Variety, který jako jeden z mála hodnotí novinku pozitivně, je uhlazený, vykastrovaný domácí kocour z lepší čtvrti Ponce nápovědou, že se na seriál dá dívat také jako na určitou alegorii britského třídního systému. Domestikovaný kastrát reprezentuje vyšší třídu, divocí kocouři třídu dělnickou, včetně slovníku a přízvuku. Infantilní i sofistikované, jak to Gervais umí." Recenzi miniseriálu Ricky Gervais: Toulavé kočky (Ricky Gervais: Alley Cats, 2026), dostupného s českými titulky na Netflixu, napsal i Miloš Čermák. Více tady.
       •   "Allen se vysmívá lidské potřebě dělit svět na „tyhle“ a „tamty“. Možná proto mi jeho humor pořád připadá tak osvěžující. Protože nám připomíná jednu dnes poněkud zapomenutou věc: že když si děláme legraci z nějaké skupiny, ještě to automaticky neznamená, že ji nenávidíme. Ne proto, že by byl bezchybný. Ergo severoamerické kladívko na puritánské čarodějnice, protože se nebojí být nedokonalý. Někdy se prostě jen smějeme. A někdy je to dokonce zdravější než další powerpointová prezentace o diverzitě." Krátké woodyovské zamyšlení Petra Kolmana ´Stárnoucí gigolo´ zveřejnil Neviditelný pes. Více tady.

     Pro (v pořadí čtvrtou) páteční ´Retro Zónu´ jsem zvolil text starý 11 let, korespondující s tím, co uvidíte při pohledu do levého sloupce Zóny. Dnešní Zóna má totiž pořadové číslo 8.999 a zítra tedy vyjde její "kulaté" devítitisící vydání v nepřetržité řadě. Dovršení každé tisícovky nových textů je na Zóně zmíněno v samostatné zprávě (není jich mnoho, protože k tomu dochází zhruba jednou za tři roky), záměrně jsem z nich ale zvolil tu, která má zásluhou Umberta Eca do jásavé oslavy hodně daleko...

PĚT TISÍC ZÓN. Některá "kulatá" čísla prostě ignorovat nelze. Zóna se dnes "dožila" svého jubilejního pětitisícího vydání, a protože v ČR nevím o žádném jiném "blogu" či webu připravovaném jediným autorem, který by nabídl nový text 5.000 dní (tedy více než 13 let) po sobě v nepřerušené řadě, dovoluji si tento rysy monstróznosti vykazující "výkon" tímto připomenout... Původně jsem chtěl pětitisícovku "slavit", mé dnešní rozpoložení je ale spíše rozpačité. Řečeno s Umbertem Ecem: "To co jsem napsal, zanechávám nevím komu, nevím už k čemu. Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus. Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci." Děkuji za pozornost.

     S oblibou zde občas zaznamenávám nejrůznější zahraniční edice DVD či BD, na nichž je - ze záhadných či doslova rozumu se vzpírajících důvodů - zařazena česká jazyková podpora. Těmto titulům jasně vévodí českými titulky vybavené jihokorejské DVD s filmem Mahler (1974) Kena Russella (před pěti lety jsem o něm psal tady), přinejmenším do první "desítky" kuriozit by se ale určitě dostalo v Německu vydané DVD se snímkem Most přes Labe (No importa morir, 1969) Leóna Klimovského. V italsko-španělské koprodukci natočený "velkofilm" patří do početné sekce před půlstoletím vzniklých italských válečných "béček" a "céček" (nejznámějším z nich je - i díky Tarantinovi - Ten prokletý obrněný vlak Enza G. Castellariho), jejichž sledování obvykle způsobuje téměř fyzickou bolest... Pro německý trh ho v lokální edici vydala pod názvem 1944 - Die Brücke über die Elbe tamní společnost Polar Film, která DVD kromě italského originálu nepochopitelně vybavila i českým dabingem. Samotná existence českého dabingu sběratele válečných filmů asi nepřekvapí (pořídila ho před lety společnost Řitka video, která Most přes Labe vydala ve své dávno zaniklé "pošetkové" DVD-řadě), jak se ale ocitl na disku, určeném čistě pro německý trh (a navíc na disku, na němž absentuje dabing německý), je opravdu nad mé chápání.