Zaujala mě dnešní zpráva, poptal jsem se chytrého pomocníka v domácnosti (ChatGPT), protože mi věta 'Magda Vášáryová je asi jediný člověk na světě, který si myslí, že Marketa Lazarová (1967) Františka Vláčila byl trezorový film.' připadla lehce dehonestující a nevysvětlující podstavu zprávy... Byl film Marketa Lazarová (1967) trezorový film? Ne, Marketa Lazarová se obvykle mezi trezorové filmy neřadí. Film měl běžnou premiéru 24. listopadu 1967 a v kinech jej vidělo přibližně 1,3 milionu diváků. Za normalizace se sice promítal méně a mohl být dlouhá období obtížně dostupný, ale nešlo o oficiálně zakázaný film uložený do trezoru v tom smyslu jako například Ucho, Skřivánci na niti nebo Všichni dobří rodáci. Přesnější je tedy říci, že byl po odchodu z kin na čas upozaděn či omezeně uváděn, nikoli že byl klasickým trezorovým filmem. co film a jeho uvedení v zahraničí? V zahraničí měla Marketa Lazarová komplikovanější osud než doma, ale ani tam nešlo primárně o politický zákaz. Film byl už v roce 1968 uváděn na mezinárodních festivalech, například v San Francisku, Mar del Platě a Edinburghu. Získal uznání a festivalová ocenění, očekávaný širší průlom do zahraniční distribuce však nepřišel. Podle filmového historika Toma Gunninga jeho mezinárodní přijetí zastínily politické události roku 1968 a také skutečnost, že stylově nezapadal do obrazu československé nové vlny, který tehdy zahraniční publikum znalo. Zvlášť problematické bylo uvedení v USA: Americká kinopremiéra se uskutečnila až 30. srpna 1974. Film byl pro americkou distribuci zkrácen z přibližně 160 minut na asi 100 minut. Takto silně sestříhaná verze získala rozpačité až negativní recenze, protože se už tak složité vyprávění stalo ještě méně srozumitelným. Plnohodnotného mezinárodního docenění se film dočkal mnohem později. Po digitálním restaurování v roce 2011 se začal znovu promítat v původní délce. Americká společnost Criterion Collection jej následně vydala s novými anglickými titulky a restaurátorskými materiály, čímž se poprvé dostal v kvalitní a úplné podobě k širšímu anglicky mluvícímu publiku. V Německu byl například znovu uveden do kin až na konci roku 2016 v digitálně upravené podobě. Přesnější formulace tedy je: film nebyl pro zahraničí zakázán, ale jeho export a distribuce byly omezené, opožděné a někdy poškozené necitlivým sestřihem. Invaze v roce 1968 a následná normalizace navíc výrazně omezily možnosti jeho systematické propagace v zahraničí. Právě proto byl po desetiletí světově méně známý, než by odpovídalo jeho uměleckému významu.