Ne každý ví, že na titulky u filmů existuje norma, udávající jaký minimální časový interval musí každý titulek na plátně "svítit" a kolik maximálně písmen smí mít. Tento prastarý předpis je přizpůsoben průměrnému "čtenáři", a samozřejmě nezohledňuje, že určitá divácká skupina čte podstatně rychleji. Že na tuto normu "doplácejí" především diváci artových titulů, je nabíledni - v umělecky ambicióznějších titulech se totiž obvykle mluví podstatně více než ve filmech akčních, o rozdílu v obsahu promluv raději nemluvě. Exemplárními příklady jsou filmy Woodyho Allena, kde se z kulometných dialogů do titulků dostane vždy jen fragment (byť díky Daně Hábové fragment velevtipný), či "metafyzické" disputace postav v elegiích Andreje Tarkovského, jež každé titulkové zestručnění destruuje. Březnovou DVD-edici Stalkera (1979) jsem v tomto sloupku využil k elaborátu o ceně autorských práv, nutících vydavatele šířit režisérovy disky v ČR téměř samizdatově, podobně tedy odvedu řeč stranou i v případě blížícího se (a opět jen po internetu prodávaného) DVD s dalším Tarkovského legendárním snímkem Andrej Rublev (1966), k faktu, že nové titulky, vytvořené Michalem Petříčkem, ve snaze o maximální přesnost překladu na zavedenou titulkovací normu rezignují. Zkušenost s tímto "experimentem" musí učinit každý sám, jisté ale je, že ti, kdo film zatím měli možnost vidět, "delší" titulky vůbec nezaznamenali, ovšem libovali si, že filmu teď "nějak víc rozumí". A ještě jedno novum červnová edice nabízí - Andrej Rublev bude prvním diskem v ČR, který doprovodí souběžné vydání "knihy o filmu" (nakladatelstvím Casablanca). Mimochodem, v překladu pro Britský filmový institut sepsané studie Roberta Birda Andrei Rublev se vše důležité o filmu dočtou i ti, pro které by titulky u filmu byly přece jen příliš rychlé...
|